O Jarce a Ivanovi

24. května

Když jsme se v sobotu v devět ráno potkali ve zkušebně, abychom oprášili „akustický koncert“, ještě jsme netušili, jak barvitý den na nás čeká.
Čekalo nás hraní v Orlických horách na benefiční akci v umouněné kapli kdesi uprostřed kopců. Jako odměnu za ochotu pomáhat dobré věci jsme měli od domorodců slíbený motouz ovčího a motouz kozího sýru, 3,5 litru medu, 24 litrů moštu a beraní guláš.

Po krátké ranní zkoušce jsme odrazili od mola a napnuli plachty. Bylo hezky a před tím skoro týden nebylo, takže si toho člověk tak nějak víc vážil.
Jel s námi Joda, jen tak, protože to nebyl opravdový koncert, a aby nás nebylo v autě málo, nabrali jsme na výpadovce ze Šumperka stopaře. Černý pasažér Ivan (Ajvn) jel s námi až na koncert a pořád všechno fotil i natáčel a proto jsme mu dali přezdívku Japan tourist, i když doopravdy pochází ze Surinamu.

Orlickými horami jsme projížděli vůbec poprvé, a proto nás překvapilo, že jsou jiné než jiné hory, než třeba naše Jeseníky. Táhnou se podél hranice s Polskem a je to tam jako ve videoklipu Dalibora Jandy. Dlouhé louky plné kopretin, bublající potůčky a „děsně hezký“ holky na motorkách.

Teda vlastně jednou jsme v Orlických horách byli, ale to už je dávno. Odtud pochází historka, jak bratři Polákovi jeli na lesní brigádu s hnutím Brontosaurus a Tomino usekl srpem bratrovi špičku prstu, když ožínali malé smrky. Omylem. Bratra pak vezli na přišití pahýlu do Deštného, kde byla otevřena ten den pouze gynekologická ambulance, a tak ho ošetřili tam.

V městečku Deštném jsme našli záchranu i tentokrát, protože až zde jsme po osmdesáti kilometrech narazili na benzínku a mohli napojit vyprahlého dieselového oře. V lesích asi dva kilometry od benzínky jsme pak našli zbědovanou poutní kapli. Pořadatelé byli pozorní, takže nás hned zavedli do šatny, kde se na nás usmívaly tři basy lahvového piva a už už jsme se chtěli napít, když jsme si všimli varování na etiketě: Alcohol Free Beer. Tato pořadatelská minela pramenila z obavy, abychom se prý neopili ještě před koncertem. Jsme baby? Ptali jsme se. Am I a baby? Ptal se Ivan.

Kolem koncertu se motalo spousta zajímavých lidí, na pódiu i v hledišti. Asi nejzajímavější příběh žila šťabajzna Jarka Brokešová, která u vchodu do kaple prodávala bio sýry, bio med a naše cédéčka. Byla to transexuál a prý je hodně slavná.
Když jsme večer na nedaleké farmě popíjeli slivovici a mošt, ukazovala nám na displeji svého mobilu různé televizní reportáže o ní a bylo jich fakt dost, takže asi známá je.

Pak se neudělalo dobře černému Ivanovi. Zaprvé mu zachutnala slivovice víc než snesl a zadruhé ho překvapila pravda o Jarce. Pořád po ní pokukoval a připíjel si s ní a až když odešla na toaletu, mohli jsme mu v klidu přeložit rozhovor, který jsme s ní vedli o proměně pohlavních žláz.
A tak jsme Ivana odtamtud odvezli a vrátili se domů. Neradi, protože jak ryzí lidé, kteří nás na akci pozvali, tak i krajina Orlických hor, se opouštějí nesnadno.

FOTOGALERIE K DENÍKU (2x proklikni)

Web Jarky Prokešové

Na koncertu účinkovali vskutku zapálení hudebníci.

Ivan je povoláním herec, v Nizozemí natočil tuhle reklamu :-)

[ zpět ]