O5R

Líní, staří, ale spokojení

...je docela možné, že se nám vystupovat v televizi už moc nechce ne proto, že jsme zmoudřeli, ale proto, že jsme už prostě...



13. července 2016

Prožíváme nejhezčí kapelové období za poslední roky. Užíváme si s vámi koncerty, i přesto, že je jich hodně, tak nás pořád každý z nich ohromně baví, no a vlastně tak nějak všeobecně máme pocit, že nám lépe nebylo.

Za uplynulých dvacet dva let, co spolu hrajeme, se toho u každého z nás a taky v samotné kapele hodně změnilo. Děti chrlíme jako tobogan, pořád slavíme něčí svatbu a taky jsme moudřejší. Jestli jste před chvílí poprskali smíchy displej nebo monitor, tak se vám nedivíme, i nám to zní jako humor, že bychom snad měli být konečně dospělí. Vždyť je o tom i vtip:
"Maminko, až budu dospělí, budu muzikant". A maminka odpoví: "Ale broučku, přece nemůžeš být obojí".

No, v každým případě, ať už dospělejší jsme, nebo se nám to jenom omylem zdá, tak pohled na svět a životní priority se nám mění. Příklad: před dvaceti lety bychom každý z nás dali cokoliv, třeba i vlastní ledvinu prodali na asijské tržnici, jen abychom si aspoň jednou mohli zahrát v televizi. No a teď se hádáme, kdo do Prahy do televize na nějaký rozhovor pojede a nikomu se nechce. Třeba předevčírem volala produkční jednoho festivalu, jestli bychom zajeli na rozhovor do celostátního rádia a pozvali posluchače na akci. Všichni jsme se vymlouvali, nikdo z nás nejel.

I když je docela možné, že se nám do televize a rádií už moc nechce ne proto, že jsme zmoudřeli, ale proto, že jsme už zkrátka příliš líní.

I když, to asi taky ne, leností to také nebude. Náš pohled na svět se nemění ani náhle nabytou moudrostí, ani tím, že jsme línější než dřív, protože líní jsme byli vždycky.

Je to jasný, začínáme být staří. To bude ono! A i přesto - jak jsme psali úplně na začátku - i přesto máme pocit, že nám nikdy nebylo lépe.

Přejeme vám krásné dny a stavte se po koncertě za námi!